Jdi na obsah Jdi na menu
 

SVÁTOSTI

26. 7. 2010

Křest

            Křest je základem celého křesťanského života, vstupní branou k životu v Duchu a branou, která otevírá přístup k ostatním svátostem. Křtem jsme osvobozeni od hříchu a znovuzrozeni jako Boží děti, stáváme se Kristovými údy; jsme přivtěleni k církvi a stáváme se účastnými jejího poslání. Je dvojí narození: k životu pozemskému a k životu věčnému. Přijetím této svátostí slíbíme, že uděláme všechno, abychom co nejlépe poznali Boha, našeho Otce a Jeho vůli. Bereme také na sebe povinnost starostí o Boží dětství, abychom nikdy o něj nepřišli. Účinek křtu je značen dvojím symbolem: bílou rouškou – symbolizující očištění od dědičného hříchu a zapálenou svící – symbolizující světlo Kristovo.
Biřmování
            Tato svátost dovršuje milost, kterou člověk dostává při křtu. Je to svátost křesťanské dospělosti. Skrze tuto svátost je pokřtěný dokonaleji spojen s církví a je obdařen zvláštní silou a pomocí Ducha svatého po celý život. Mladý člověk se tak stává zároveň apoštolem, když dobrým příkladem i vhodným povzbuzením přivádí k víře jiné. Při biřmování je člověk obdařen 7 dary Ducha svatého: moudrosti, rozumu, rady, síly, umění, zbožnosti, bázně Boží.
Eucharistie
            Všechny svátosti nám získávají milost Boží. Ale jen v jedné je přítomen sám Ježíš Kristus. Aktivně žijící katolík by měl přijímat Tělo a Krev Kristovu co nejčastěji, nejlépe při každé mši svaté. Vyplývá to z Ježíšových slov: "Kdo bude jíst mé tělo a pít mou krev, má život věčný" (J 6, 54) a "Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život" (J 6, 53). Člověk přijímající Krista však musí být k tomu způsobilý, tedy musí být v milostí posvěcující, tzn. bez těžkého hříchu. Zvláštní událostí v životě církve i jednotlivce je, přijímá-li věřící Tělo a Krev Páně poprvé.
PODMÍNKY PŘIJETÍ SVATÉHO PŘIJÍMÁNÍ
            Ke svatému přijímání může přistoupit každý, kdo věří v přítomnost Krista v Eucharistii, smířil se s Bohem ve svátosti smíření a žije podle křesťanských zásad, ke kterým u sezdaných patří i církevně uzavřené manželství. Není možné přistupovat k přijímání zároveň v katolické církvi a některé církvi nekatolické. Porušením kterékoli z těchto podmínek se člověk dopouští svatokrádeže, tedy těžkého hříchu. Ve stejný den může ke svatému přijímání podruhé přistoupit pouze ten, kdo se účastní celé mše svaté. Kdo chce přijmout Eucharistii a nic jim v tom nebrání, musí se zdržet alespoň jednu hodinu před svatým přijímáním jakéhokoliv pokrmu a nápoje, pouze s výjimkou vody a léků. Ti, kdo jsou pokročilého věku nebo trpí nějakou nemocí (např. diabetici apod.) a osoby které o ně pečují, mohou přijmout svaté přijímání, i když během předcházející hodiny něco snědli. (Doporučuje se zachovat alespoň 15 min. půst!). Srovnej CIC, kán. 919, §1 a §3.
Svátost smíření
            Tuto svátost ustanovil Ježíš k obnovení nadpřirozeného života v křesťanu, který tento život ztratil smrtelným hříchem. Svátost smíření se ale doporučuje slavit, i když jsme se dopustili menších provinění. Právě svátost smíření je jednou z hlavních podmínek pro přijetí svatého přijímání, dopustil-li se křesťan těžkého hříchu. Svátost smíření by měl každý katolík slavit alespoň jednou ročně, doporučuje se ale častěji, aby duše křesťana nesetrvávala nikdy v hříchu.
Svátost pomazání nemocných
            Touto svátostí a modlitbou kněze doporučuje celá církev své nemocné trpícímu a oslavenému Pánu, aby jim ulehčil a zachránil je. Vybízí je, aby se dobrovolně přidružili ke Kristovu utrpení a k jeho smrti, a tak byli prospěšní Božímu lidu. Nová ustanovení předpokládají svaté pomazání pro věřící, kteří se nacházejí pro nemoc nebo stáří v nebezpečném stavu zdraví. V tomto případě však nemá rozhodovat "malicherná úzkostlivost". V ritu je řeč prostě o nemocných, nikoliv upoutaných na lůžko. Starým lidem, jejichž stav sil je velmi oslaben, může se udělit svaté pomazání, i když se nečeká žádné vážné onemocnění.
            Svátost, se může opakovat, když nemocný po přijetí pomazání nemocných zase přišel k silám nebo při trvání téže nemoci nastalo další zhoršení.
ÚČINKY
            Tato svátost poskytuje nemocnému milost Ducha Svatého, skrze kterého celý člověk zakouší pomoc ke zdraví. Je utvrzován v důvěře v Boha a posilován proti pokušení zlého a proti strachu před smrtí. Tak je uschopněn, aby zlo nemoci statečně nesl a proti němu bojoval a zase došel zdraví, když to je prospěšné jeho duševnímu zdraví. Pokud člověk nemůže přistoupit ke svátosti smíření tato svátost přináší odpuštění hříchů. O tuto svátost by nemocní měli žádat sami od sebe. Zároveň by se měli snažit ji přijmout s plnou vírou a hlubokou zbožností. Neměli by se poddat špatnému zvyku oddalování přijetí této svátosti.
PŘIJETÍ SVÁTOSTI DOMA
            Poněvadž většinou tuto svátost přijímáme spolu se svátosti smíření a eucharistii je potřeba připravit stolek. Stůl postavíme tak, aby nemocný na něj viděl, prostřeme jej čistým ubrusem, aby se co nejvíce podobal oltáři. Postavíme na něj svíčku a kříž. Kolem je možno připravit i květiny. Vepředu uprostřed stolu necháme volné místo, kam kněz položí Nejsvětější svátost. Z obou stran rozestavíme: nádobku se svěcenou vodou, skleničku s obyčejnou vodou a lžíci, talířek s trochou soli a několika kousky vaty. Kněz položí Nejsvětější svátost na stůl, vykropí místnost svěcenou vodou a nemocného vyzpovídá. Potom zavolá všechny domácí a udělí nemocnému svaté pomazání.
KNĚŽSTVÍ
            Kněžská služba je v očích víry nejdůležitější a nejzodpovědnější lidskou službou. Kněz stojí mezi Bohem a lidmi, zprostředkovává lidem komunikaci a setkávání s Bohem a přijímání svátostí. Po svém vzkříšení Ježíš Kristus pověřil apoštoly stejně vznešeným úkolem: odpouštět lidem hříchy a udělovat lidem svátosti. Kněz se musí obětovat pro Krista a pro věřící. Farníci jsou pro kněze blízkou rodinou, duchovními dětmi. Kněz se stará o věřící jako Otec a má je rád jako Pán Ježíš.
Svátost manželství
            Manželství je svazek, kterým mezi sebou muž a žena vytvářejí nejniternější společenství života, zaměřené svou přirozenou povahou na prospěch manželů a na zplození a výchovu dětí. Aby byla rodina opravdu šťastná, je potřeba hodně přemáhání, obětavé lásky, a trpělivosti. K tomu nám pomáhá Boží pomoc, kterou je možné získat ve svátosti manželství uzavřenou před církví a Bohem.